Fišerka aneb setkání angažovaných otců 2014

Je čtvrtek ráno a 30 mužů (až na jednoho, ten je kněz) se loučí se svými ženami a dětmi.

Je čtvrtek odpoledne a 30 chlapů zavírá dveře kanceláří, dílen, ředitelen, škol atd.

Je čtvrtek večer a oněch 30 mužů z různých koutů Čech (až na jednoho, ten je z Moravy) přijíždí noční tmou k Josefově boudě v Krkonoších.

V útulné chatě se oněch 30 mužů onoho večera vítá, povídá si, popijí, večeří, kouří doutníky a žertuje. Druhý den ráno ještě za soumraku vyráží 30 postav (až na jednoho, kterému to zdraví neumožní) směr nejvyšší vrchol v ČR, směr Sněžka. Někdo kráčí rychleji, někdo pomaleji, někomu boty kloužou, jiného brzdí, někdo si z vesela povídá, jiný těžce oddechuje. Cesta utíká rychle, příroda je krásná, sluníčko svítí, někdy se přižene mrak. Nakonec kráčíme krajinou, kterou pokrývá pár centimetrů sněhu. Abych to cestovaní a popis krajiny zkrátil, stačí napsat:    “vrchol Sněžky byl dobyt”.

Cestou zpět jsme navštívili Luční boudu, kde jsme odpočinuli a občerstvili tělo (i ducha) tamní pivem a pak už jsme vyrazili zpět na základnu. Další den nás pro změnu čekal duchovní program, který vedl otec Láďa Heryán. Po celodenním duchovnu následovala večeře v podobě zabijačky a poté degustace vína. Přece jenom, nejen chlebem bude člověk živ, ale třeba i vínem.

V neděli jsme měli možnost podělit se o to, čím kdo žije, účastnit se bohoslužby, naobědvat se  a pokochat se pohledem na okolní hory.

Leckdo by mohl říci: “vždyť na tom není nic zvláštního. 30 chlapů na chatě, výlet, přednášky a povídání, vždyť tak se setkává spousta skupinek přátel, firemních kolegů, skautů apod.”

Ano, i tak by se to dalo shrnout, ale já to vidím jinak. Pro mě osobně to nebylo jen tak nějaké setkání se v horách. Cítil jsem, že ono setkání má přidanou hodnotu. Hodnotu setkání se 30-ti chlapů, jež pojí přátelství. Jež spojují určité hodnoty. Jež se snaží naslouchat. Jež se snaží žít svoje poslání být mužem. Jež se nestydí vyjádřit před druhými i své bolesti a starosti.   

Nejsilnějším momentem pro mě bylo, když byl při nedělní bohoslužbě liturgický úkon pozdravení pokoje a oněch 30 mužů se mezi sebou objímalo. V onom objetí i s lidmi, které jsem viděl poprvé v životě, jsem cítil nevyřčené “ jsem s Tebou, přijímám Tě, záleží mi na Tobě apod.” Není divu, že někteří z oněch 30-ti měli slzy v očích.

Je neděle podvečer a oněch 30 chlapů (až na jednoho) se objímá doma se svými ženami a dětmi.

Je neděle večer a oněch 30 osob usíná.

Karel Plechl